Deinstalace po 40 hodinách
VEDRO, DEINSTALACE, YOROSHIKU ONĚGAISHIMAS
Děsné ráno. Probudit se s pocitem, že celý den nás čeká 40°C a na krku mám (jak jinak) celý den děti s kterými musím absolvovat přesun do galerie a po 40 hodinách s nimi deinstalovat naší slavnou participaci na výstavě.
Naložili jsme na kola SHISO šťávu a jeli do Daily koupit vychlazenou vodu, kterou jsme šťávu ředili a nabízeli návštěvníkům na výstavě.
Na kolo je nezbytné v tomto počasí usednou jen s ručníkem kolem krku a i tak je člověk mokrý (zpocený) okamžitě jen co otevře dveře koupelny, kde se neklimatizuje...
Na naši výstavu přišly nové děti z karate s maminkou, rodina s nádhernými děvčátky (Ayanou se setrou jsou k nerozeznání) - krásná rodina paní Sasaki a náš milý zubař pan Kanagawa. V knize jsem se všimla také podpisů naší milé sousedky Yuko Sakurady a její maminky, které nám pomáhají s předáním šintoistických andělíčků na které se dýchá (posílá se jim duše:-)) a pak se ve svatyni za nás a naše zdraví modlí...
Důchodci odinstalovali neuvěřitelně rychle, pak jsme šli společně posedět do kavárny a zvnitřnit si pocity a vzájemně si zatleskat s kolegy, vystavujícími. Robin překládal, ale moc se mu nechtělo, mastil hry na novém mobilu, Ellí se styděla, musela jsem jí pomoct a společně jsme řekly "yoroshiku oněgajšimas", což zvládnu i já bez studu a je to fráze, která uctivě děkuje a vzdává hold k těm, ke kterým promlouváte.
Zplavený prázdninový večer.